Možná znáte to období mezi podzimem a zimou, kdy ještě nesněží a vy se nemůžete procházet po krásně zasněžené Praze a je jen nepříjemně chladno a větrno. Přesně taková myšlenka mě napadla minulý týden, když za mnou přijela rodina a já je chtěla někam vzít.
I když miluju procházky, zvlášť v tak krásném městě, jako je Praha, nemůžete jít déle než dvě hodiny, takže musíte někde skončit, a nejlepším místem je podle mě útulná kavárna. Plánuji pro vás připravit podzimní/zimní seznam mých oblíbených pražských kaváren, které by měl znát každý turista. V takových chladných dnech je to nutnost.
Praha takových míst nabízí hned několik. Jsem rád, že jsem si vybral právě Veletržní palác, který se nachází v Holešovicích, přímo na stejnojmenné zastávce.
Jedno z mála míst, které navštěvuji pravidelně. Mají tam vždycky úžasnou expozici. Když jsem byl malý, tak jsem si toto místo užíval, díky skvělé učitelce výtvarné výchovy na základní škole jsem mohl vidět Slovanskou epopej Alfonse Muchy.
Něco málo o historii...
Stavba byla zřízena pro pražské veletrhy a měla ambiciózně sloužit k rozšíření obchodu a exportu, k prezentaci československého průmyslu a hospodářství. Ve dvacátých letech 20. století byla vypsána soutěž. O takovou velkou zakázku usilovalo několik architektů.
V roce 1924 byla stavba paláce svěřena Oldřichu Tylovi a Josefu Fuchsovi a ti nabídli hlavnímu městu funkcionalistickou stavbu, která patřila k nejmodernějším ve střední Evropě. Slavnostní otevření paláce se uskutečnilo v září 1928.
Prohlídku jsem zahájil ve čtvrtém patře a chronologicky pokračoval až do prvního. Velkou výhodou je jejich výtah. Stálé expozice jsou vždy ve více patrech. Další expozice jsou umístěny také ve funkcionalistickém prostoru tzv. malých nádvoří a hlavně kolem budovy podél dálkových sálů. Uspořádání vystavených děl se mi velmi líbilo. Autoři stejných děl vždy vedle sebe. To je případ již zmíněného tématu. Ocenila jsem také, že zde bylo poměrně dost dalších návštěvníků.
Pozornost jsem věnoval hlavně třetí čtveřici, která v rámci oslav 100. výročí zahrnovala rozsáhlou kolekci děl vztahujících se k první republice.
Díky sbírkám Národní galerie tak vznikla výstava s bohatou nabídkou děl z dvacetiletého období samostatného Československa v letech 1918-1938. Fascinuje mě, jak byla republika v té době umělecky rozmanitá. Projekt představuje významná kulturní centra a spolky. Jednak je to hlavní město jako umělecké centrum představující tvorbu domácích umělců, ale i umělců z celé Evropy.
V neposlední řadě nemohu opomenout bonus například pro studenty, pro které je stálá expozice zdarma. Určitě je to rodinná záležitost, malé děti asi tolik nadšené nebudou, ale pro ty starší by to mohlo být atraktivní. Ve Veletržním paláci je krásná a útulná kavárna, kde si můžete o svých dojmech z výstavy popovídat.
Od naší externí spolupracovnice Terezy Kultové