Václavské náměstí
Vždycky, když jdu přes Václavské náměstí, nejsem nadšená z davů lidí, kteří se na mě mačkají a občas i překážejí. Takže vždycky rychle odejdu. Ale to, co já beru jako normální místo, kde jezdím z jedné stanice metra na druhou, považují ostatní za pražskou památku. A to mě přivedlo na myšlenku, že bych se měl zastavit na Václavském náměstí, rozhlédnout se a zjistit více o jeho minulosti, protože o něm moc nevím. Lákala mě spíše budoucnost tohoto náměstí a jeho architektonická podoba, o které se už dlouho mluví.
Původně Václavské náměstí bylo tržištěm, založené v roce 1348 králem Karlem IV. jako součást Nového Města pražského, nacházející se pod dnešním Národním muzeem. Trh se jmenoval Koňský trh. Už podle názvu asi tušíte, co se na trhu prodávalo. Spolu s Koňským trhem vzniklo mnoho dalších trhů na dalších volných prostranstvích na Novém Městě pražském. Obchodovalo se s dobytkem a drůbeží.
V horní části náměstí byla rovněž vstupní brána - pochopitelně Horská brána. Později lidé neobchodovali jen s koňmi, ale i s dalšími věcmi, jako například jídlem, zbraněmi či látkami. Václavské náměstí, čí spíše Koňský trh v té době, vypadalo spíše jako venkovské tržiště než jako náměstí.
Koncem 19. století se podoba náměstí začala postupně měnit. Původní povrch náměstí nahradila dlažba, celý prostor byl osvětlen a zakrátko na náměstí začala jezdit tramvaj. Což byl pro starobylé město krok vpřed.
Postupem času byly místo kolejnic uprostřed náměstí vysázeny květináče s květinami a keři a zatímco dříve tramvaje křižovaly náměstí odshora dolů středem, dnes koleje jezdí pouze středem náměstí. náměstí.
Současná podoba náměstí je modernější. Na počátku 20. století jsou hlavním centrem náměstí obchodní společnosti, turistické kanceláře, domy s módou a mírně předražené restaurace nebo bary.
Václavské náměstí je dnes známé díky Národnímu muzeu v horní části náměstí, které je nově zrekonstruované a o jehož rekonstrukci jsem již psala v minulosti. A hned pod Národním muzeem najdeme sochu svatého Václava. Na místě současné sochy svatého Václava stávala starší socha od Jana Jiřího Bendla. Ta se dnes nachází v lapidáriu Národního muzea a její kopie na Vyšehradě. Současná plastika sv. Václava je od Josefa Václava Myslbeka. Díky soše často slyšíte u Pražanů oblíbenou větu „Sejdeme se pod ocasem". Je to místo setkání přímo pod touto sochou.
A co očekávat od náměstí v budoucnu? Těžko říct, možná návrat do minulosti. Autoři nového projektu chtějí obnovit tramvajový provoz po celém náměstí, tedy od Muzea na Můstek tak, jak tomu bylo do začátku osmdesátých let minulého století. Očekávat snad můžeme také několik nově vysazených stromů, což je pro město velké plus zejména v parném létě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Václavské_náměst%C3%AD
Od naší externí spolupracovnice Terezy Kultová