Když jsem vám před týdnem psala o výstavě Káji Saudka, která se koná v Tančícím domě, uvědomila jsem si, že bych měla napsat také něco o Tančícím domě a jeho historii. A proč? Protože patří k jedné z nejmodernějších staveb v Praze a díky svému vzhledu také k těm nejskandálnějším. Její příznivci obdivují moderní zpracování a nápad a odpůrci ji kritizují právě proto, že moderní pojetí se do secesních staveb Prahy vůbec nehodí.
Dům se nachází na Rašínově nábřeží u Jiráskova mostu. Je na dobrém místě a dobře viditelný, takže je vidět i z jiných míst Prahy. Například z Hradčan nebo Malé Strany. Je tedy důležitou součástí pražského panoramatu.
Z historie víme, že budovu, která kdysi stála na místě dnešního Tančícího domu, vybombardovali Američané, kteří k tomu neměli důvod. Odstraňování trosek trvalo více než 10 let. Po této době začali lidé pomalu přemýšlet, co na prázdném místě postavit. Byla předvedena spousta plánů, ale bohužel žádný z nich nebyl vybrán.
Díky bohu se těsně před rokem 1990 o místo začal zajímat slovinský architekt Vlado Munic. Četl jsem zajímavou historku, že tento architekt shodou okolností bydlel v sousedním domě, kde žil i budoucí prezident Václav Havel.
Vlado Munic od počátku pracoval na projektu sám a poté se rozhodl spolupracovat s americkým architektem Frankem O. Gehrym, který vytvořil 3D návrh a Tančící dům se stal první budovou na světě, která byla prezentována jako 3D návrh. Tančící dům se díky svému výjimečnému designu dostal i do amerického časopisu Time.
A proč má Tančící dům tak zvláštní tvar? Protože jeho tvar je protikladem ženy a muže a je inspirován tanečním párem. Tanečním párem Freda Asteria a Ginger Rogersové. Štíhlá ocelová konstrukce a skleněné panely představují část "Ginger" a masivní železobetonová věž část "Freda". Je to protiklad ženy a muže. Na fasádu domu bylo použito 99 panelů. Každý z nich je navíc originál, který je jinak zakřivený.
A co můžete očekávat uvnitř Tančícího domu? Málokdo ví, že Tančící dům má 7 nadzemních a 2 podzemní podlaží. Většinu pater tvoří kanceláře, které veřejnost nevidí. V přízemí je veřejnosti přístupná galerie, která je někdy rozdělena do vyšších pater. V posledních dvou patrech se nachází "luxusní" restaurace Celeste, ve které jsem byl jednou v životě a za ty peníze to nebyl takový gastronomický zážitek. Ale každý má jiný názor.
Co považuji za největší, je možnost využít bar v horní části Tančícího domu, na střeše, když jdete na výstavu. Protože když si koupíte vstupenku, máte vstup na střechu zdarma :).
A co si o Tančícím domě myslíte vy? Jste spíše jeho příznivci, nebo odpůrci?
Od naší externí spolupracovnice Terezy Kultové