Je pro mě velmi důležité, když mohu psát o něčem, co mě zajímá. A to Národní muzeum opravdu je. Když jsem byl malý, navštívil jsem ho s prarodiči, kteří mi vyprávěli o artefaktech, které jsem kdysi viděl. Když jste děti a vidíte něco, co jste nikdy předtím neviděli, jste ohromeni, a tak se cítíte, když jste tady. Nyní mě Národní muzeum zajímá, ale jiným způsobem.
I když se mi nelíbilo, že jedna z mých nejoblíbenějších pražských budov musela být před několika lety uzavřena, dnes vidím, že opravy byly opravdu nutné. Bohužel se je nepodařilo dokončit do 100. výročí republiky.
Hned po otevření jsem se do muzea vydal, abych si budovu vyfotil zevnitř i zvenčí a napsal o ní dlouhý blog. Náš plán však převálcovalo plánované dokončení interiéru. Dnešní článek se proto bude týkat především exteriéru Národního muzea, historie a přestavby. V druhé části blogu se zaměřím na interiér. Muzeum se opět otevře začátkem března, na což se velmi těším.
Tento článek bych rád rozdělil do tří podkapitol. Bohužel si nepamatuji tolik informací, abych mohl podrobně popsat historii budovy. Proto jsem se rozhodl využít stránky Národního muzea. Zde jsem našel údaje a důležité události. Spolu s tím, co vím a co jsem si přečetl, je zde stručný přehled historie.
Vše začalo v roce 1840, kdy František Palacký (něco o něm si můžete přečíst v minulém článku) podal návrh na vytvoření nové budovy, která by sloužila jako centrum vědy a kultury. Měla se jmenovat Francisceum (pocta císaři Františku I.). Chtěl vytvořit místo, kde by si lidé mohli prohlédnout sbírky s různou tematikou, jako je geologie, mineralogie, zoologie, botanika, archeologie … a mnoho dalšího. Tato stavba se v této době neuskutečnila, ale po půl století ji Josef Schulz uskutečnil.
V roce 1844 bylo postaveno jedno muzeum - Nosticův palác v ulici Na Příkopě (dnes zbořený). Areál se rychle zaplňoval novými a novými sbírkami a brzy zde již nebylo místo. Proto se myšlenka na výstavbu nové budovy stávala stále reálnější. Nová budova potřebovala nové místo, velký pozemek, který se v té době těžko hledal. Developeři chtěli nejprve místo vedle Nové radnice. Radním se však tento nápad nelíbil. Po mnoha pozdějších diskusích, které trvaly několik let, se v roce 1876 městská rada rozhodla darovat výhodný pozemek v horní části Václavského náměstí. V roce 1883 bylo vypsáno výběrové řízení, které vyhrál architekt Josef Schulz.
Když byla v roce 1885 stavba povolena, začala budova rychle vyrůstat. Stavba začala suterénem. V následujícím roce dosáhla korunní římsy a začaly se budovat klenby. Následovalo zábradlí, střecha, tympanon. Balustráda byla později doplněna sochami. Stavba trvala několik let a v roce 1891 bylo Muzeum Království českého slavnostně otevřeno.
Brzy poté byla budova silně poškozena třemi událostmi. První byla německá okupace za druhé světové války, kdy byla v roce 1945 na muzeum vhozena bomba, která poškodila část zoologických sbírek. Tyto sbírky a například sochy Pantheonu byly ukryty na různých místech. Po okupaci měly být opět vráceny. Některé sochy však nahradily jiné, a to kvůli reorganizaci bývalého ministra kultury.
Druhou událostí byla okupace Československa v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy. Sovětští vojáci na budovu záměrně stříleli a ničili omítky, sochy a reliéfy. Dodnes můžeme na fasádě vidět stopy po střelbě.
V letech 1978-1989 byly expozice muzea umístěny na náměstí Vítězného února. Nejvíce budovu ohrožovala výstavba metra a Severozápadní magistrály, díky níž se muzeum potýkalo s vibracemi, prašností a hlukem. Později se expozice opět přesunuly na Václavské náměstí.
Od roku 2011 do října 2018 byla hlavní budova uzavřena kvůli rekonstrukci. Budova byla částečně otevřena při příležitosti 100. výročí vzniku Československa a 200. výročí založení Národního muzea. Kromě celkové opravy exteriéru a interiéru budovy bylo zastřešeno nádvoří, otevřena vyhlídková kopule a vybudován spojovací tunel do budovy bývalého Federálního shromáždění.
Od naší externí spolupracovnice Terezy Kultové