Dnes vám povím něco o Národním divadle a jeho historii. Normálně bych s tímto tématem nepřišel, ale nedávno jsem dostal lístky na divadelní hru Manon Lescaut, která se zde hrála. Představení, které jsem navštívila, se bohužel nehraje v anglické verzi. Ale existuje mnoho dalších představení, která jsou přímo pro anglicky mluvící. Prostory Národního divadla jsem viděla už mnohokrát, ale vždy mě překvapí. Majestátnost a detailnost.
Národní divadlo je samozřejmě jednou z dominant Prahy, zároveň je symbolem soudržnosti českého národa v době národního obrození. V této době vznikla první myšlenka na vybudování divadla, v němž by se mohlo předávat českým občanům i dalším generacím. Proto František Palacký, otec národa, podal žádost o stavbu divadla a za pouhé 4 měsíce bylo vše schváleno a divadlo se začalo stavět.
Předdivadlem Národního divadla bylo Prozatímní divadlo (,,Prozatimní"). Po otevření Národního divadla bylo toto divadlo spojeno v jednu budovu. Stavba Národního divadla byla projektem českého architekta Josefa Zítka a měla tři hlavní etapy. První bylo položení základního kamene v roce 1868. Nebo bych měl napsat kamenů? Nebyl to kámen ledajaký, ale mnoho kamenů z významných českých hor, například z Řípu nebo Radhoště. Položení prvního kamene byla velká událost, které se zúčastnilo velké množství lidí. Současně se konala premiéra opery Dalibor v podání českého skladatele Bedřicha Smetany. Stavba pak pokračovala na Žofíně.
Výzdoba Národního divadla byla tematicky novorenesanční, přičemž autoři se inspirovali i slovanskou mytologií. Hlavními autory, které nazýváme generací národního divadla, byli František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Bohuslav Schnirch, Josef Václav Myslbek a další. V červnu 1881 bylo Národní divadlo poprvé otevřeno. Opět se hrála opera od Bedřicha Smetany Libuše.
Jak již mnozí z vás vědí, za necelé dva měsíce došlo v Národním divadle k velkému požáru, který zničil velkou část budovy. Zničena byla například nádherná opona Františka Ženíška a jeviště. Stavbu vedl architekt Josef Schultz. Opravy byly rozsáhlé. Zpevňovaly se mříže, okna, dveře, balony, tácy. Také se musela celá budova vyčistit. Rekonstrukce byla v té době nákladná a časově náročná. Na opravu Národního divadla přispěla velká část českého národa.
Dnešní výzdobu bych ráda popsala od opony. Opona se skládá ze tří částí. Železná a protipožární opona zde byla instalována jako ochrana pro případ dalšího požáru. Druhou oponu namaloval Vojtěch Hynais. Třetí je sametová, červená a natahuje se ručně. Nad oponou je napsán text "Národ sobě", což znamená "Národ je spolu". Tento text spolu s druhou oponou slouží jako poděkování lidem, kteří se podíleli na rekonstrukci divadla. V divadle se nacházejí i další skvělé prvky - varhany a busty slavných. Strop zdobí lustr a 3 nástěnné malby znázorňující zlatý věk, úpadek a vzkříšení. Ve foyer si můžete prohlédnout obrazy Františka Ženíška a Mikoláše Alše.
Součástí Nové scény je dnes i Národní divadlo, které bylo vybudováno při rekonstrukci. "Stavovské divadlo" a Státní opera. Soubory Národního divadla se dělí na Činohru, Operu, Balet a Laternu magiku.
Od naší externí spolupracovnice Terezy Kultové