Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze, původně postavený emauzskými benediktiny, plány kostela vypracoval Kilián Ignác Dienzenhofer.
Kostel je známý svým pozoruhodným lustrem vyrobeným před koncem 19. století v harrachovské sklárně. Varhany byly původně postaveny pro jezuitský kostel v Bohosudově.
Od roku 1919 je kostel v užívání Církve československé husitské.
Kostel sv. Mikuláše patří k výrazným dominantám Staroměstského náměstí, historie tohoto místa však sahá mnohem hlouběji než dnešní barokní stavba. Kostel zde stál již na počátku 13. století a ve středověku byl hlavním farním chrámem Starého Města. Současnou podobu získal v první polovině 18. století. Starší kostel byl roku 1732 zbořen a během pouhých pěti let na jeho místě vyrostl nový barokní chrám podle návrhu významného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Působivý interiér zdobí fresky bavorského malíře Kosmy Damiána Asama s výjevy ze života sv. Mikuláše a sv. Benedikta a sochařská výzdoba Antonína Brauna. K nejvýraznějším prvkům patří monumentální čtyřmetrový lustr z broušeného křišťálového skla, vyrobený v Harrachově v roce 1880. Varhany, které dnes dotvářejí jedinečnou atmosféru zdejších koncertů, pocházejí původně z jezuitského kostela v Bohosudově a do sv. Mikuláše byly přeneseny v 19. století.
