Kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském je původní gotická stavba ze 14. století, jehož založení se zúčastnil i císař a král Karel IV se svým synem Václavem. Vstupní západní portál a vnější plášť nese stále stavební prvky z této doby.
Vnitřní výzdoba a dekorace je pak vesměs z doby baroka, můžeme obdivovat zvláště fresky jednoho z nejlepších malířů této doby – Václava Vavřince Rainera, který je zde dokonce i pohřben.
Od 17. století je kostel v držení dominikánského řádu, hlavní nástropní freska z dílny V. V. Rainera tedy oslavuje tento řád, dvě postranní jsou pak věnovány jednak zakladateli řádu svatému Dominikovi a další – v jižní lodi jednomu z nejvýznamnějších dominikánů, svatému Tomáši Akvinskému.
Velký obraz hlavního oltáře pochází ještě ze doby před barokní přestavbou, ze šedesátých let 17. století a je dílem pražského malíře s vlámskými kořeny, Antonína Stevense. Za svou práci byl císařem Leopoldem I. povýšen do šlechtického stavu.
Sochařská výzdoba z barokní doby 18. století je dílem Jana Antonína Quittainera, zatímco v 19. století zde pracoval Emanuel Dítě.
Při vstupu rovněž návštěvníka upoutají velké varhany na kůru, které jsou klasické, barokně-romantické, mají tři manuály, 3 500 píšťal, 50 rejstříků a jsou jedny z největších v Praze.
